Příchod Páně (1 Tes 4, 13 - 18)

   Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkám podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve, potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se navzájem potěšujte.    

                                    1 Tes 4, 13-18

   Svatý Pavel chtěl v tomto úryvku utěšit nás pozůstalé, pozůstalé nějakého zemřelého člověka. Nastiňuje nám, jak to bude vypadat na konci světa, tedy v Soudný den. Bylo mu líto přeživších a tak jim napsal tato slova: Nechci vás nechávat v nevědomosti, bratři; neboli chci, abyste věděli a mohli se tak cítit lépe (vyrovnaněji).

   Skutečně! Ti, kteří věří v Ježíše, budou na konci dní zachráněni. Je to však až tak jisté? Nemůžeme to přeci říct až takto polopaticky: "Věřím, a proto budu zachráněn!" Co se ale stane, když udělám nějaký závažný prohřešek proti desateru, hřích, chcete-li? Budu i tak zachráněn? Dle mého názoru záleží na charakteristice a závažnosti hříchu. Když "jenom" něco ukradnu nebo zalžu, nemyslím si, že by to bylo natolik závažné, abych kvůli tomu byl uchvácen pekelnými plameny. Ale kdybych někoho zabil, mohlo a vedlo by to (podle mě) k tomu, tím spíš, když člověk zabije sám sebe. Vražda je totiž jedním z nejtěžších hříchů a je úplně jedno, jestli zabiju někoho jiného nebo sebe.

   Svatý apoštol Pavel nám říká, abychom netruchlili jako ti, kdo nemají naději, Ano, vždyť naděje umírá poslední. Musíme doufat, že duše našich zemřelých blízkých budou u Pána a že se tam jednou shledáme.

   My, kteří se dožijeme Pánova příchodu, konce světa, Soudného dne, chcete-li; nebudeme spaseni jako první. Ne, první budou mučedníci a právě ti, kdo odešli z tohoto světa v Kristově přátelství. Můžeme se v úryvku dočíst, že až zazní Boží polnice (sedmá polnice, podle knihy Zjevení), přijde čas soudit mrtvé, odměnit své proroky, služebníky a všechny, kdo jsou svatí. Zahubit ty, kdo žijí, žily a zamřeli ve hříchu, v temnotě. Žijící v Božím jménu budou uchváceni oblaky a pozvednuti do nebe k Pánu, kde budou žít navěky se svými svatými, zatímco hříšní a zlí lidé budou navždy svrženi do pekelné propasti.

   Toto se však stane až na konci světa, až Pán řekne: "Dost!", ale je třeba se mít na pozoru už teď, žít v Pánu, neboť nikdy nevíme, kdy může konec přijít. Může to být za minutu, zítra, za rok, může to ale také být třeba až za miliony let.

   Proto vás nabádám, bratři a sestry, abyste žili ve jménu Ježíše Krista, abyste se jednou setkali s Pánem a se zemřelými. Je to možné. Budeme-li chtít a žít podle toho ve svatosti, jednou se s nimi opět setkáme.

Amen