Teď už vím, jak se Bůh cítí

   Dlouho jsem si myslel, že budu už navždy živý jen pro svou přítelkyni (a pro Boha). Snažil jsem se pro ni udělat všechno, co jsem ji na očích viděl, první poslední, zkrátka jsem se snažil splnit ji každé její přání, aby byla šťastná. Miloval jsem ji, jak nikdy nikoho. A pak přišel rozchod, rychlý a tvrdý rozchod. Stále ji ale miluju a jsem ochotný se pro ni vzdát čehokoli (kromě Boha), jen ona už o to nestojí.

   Miluju ji a v myšlenkách, skutcích a v modlitbách je stále se mnou. Stále ji mám rád a myslím na ni. Pořád se ji snažím, přilákat nějakým způsobem zpátky ke mně, abychom spolu byli šťastní jako dřív a mohli jsme vyplnit naše společné plány, mezi které v neposlední řadě patří svatba a pak vytvoření rodiny. Jenže už nechce. Že prý chce volnost.

   Před nějakým časem už to vypadalo, že to bude zase dobré a že se vrátí, ale po pár týdnech si to zase rozmyslela. Strašně mě to zklamalo. Nikdy jsem si nemyslel, že by mi dokázala úplně v klidu, bez mrknutí oka takhle moc ublížit. Moc mě to bolelo a bylo mi to líto. Chci ji zase zpátky, už dávno jsem ji to odpustil. Jenže ji je to jedno a stále mě odmítá a mě to zraňuje.

   Proto už trochu lépe chápu, jak se musí cítit Ježíš. On nás taky miluje (podobně jako já miluju Míšu), ale my si toho nevážíme a zříkáme se Ho. A to i věřící lidé. Jsme s ním, milujeme Pána a On miluje nás, ale pak ho stejně stále dokola zraňujeme svými hříchy, nebo tím, že se od něho vzdalujeme, přestáváme se modlit apod. Ale On to nevzdává, nezatracuje nás. Miluje nás stejně, jako když jsme kráčeli s Ním. A chce nás zpátky k sobě. Jenže co dělá člověk? Neváží si to. Dost často se stává, že nejen že nevyslyšíme jeho nabídky a jeho naléhání, abychom byli s ním, ale dost často se stává, že se před ním uzavřeme a jeho nabídky ignorujeme a děláme pravý opak toho, co On chce.

   Jenže proč to děláme? Nevím, ale vím, že Pán se nikdy nevzdá, jeho trpělivost (na rozdíl od lidské) nezná mezí! On s námi má své plány, které přeci nikdy nebudou ve finále v náš neprospěch. Vždyť On nás chce všechny získat do svého království. A my bychom Ho rozhodně neměli odmítat, protože On chce být v naší společnosti, tak toho přeci využijme. A to, že Pána odmítáme, je jen a jen v náš neprospěch!