Věrnost ve zkouškách

   Nastal pak den, kdy Jobovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Tu přišel k Jobovi posel a řekl: „Právě jsme orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. V tom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to.“ Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to.“ ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, podrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to.“ Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. V tom se zvedl od pouště vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to.“ Tu Job povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: „Ze života mé matky jsem vyšel nahý, nahý se tam i vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“

   Přitom všem se Job nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.

Job 1, 13 – 22

    Job byl muž, který se bál Boha. Byl přímý a spravedlivý. Jeho majetek byl celkem velký. Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. (Job 1,3). Měl však také 10 dětí; 7 synů a 3 dcery. Každý den byla u některého z jeho synů nějaká oslava, kde se všichni sourozenci scházeli, jedli a pili víno.

   Job se každý den brzy ráno za své děti modlil (obětoval zápalnou oběť za každého z nich, protože si říkal: Možná moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu. Měl své děti moc rád.

   Hospodin však přichystal Jobovi tvrdou zkoušku, aby dokázal satanovi, že se Job řídí Hospodinovými příkazy nezištně. Satan namlouval Hospodinu, že jakmile se Jobovi povede špatně, bude na Boha nadávat. A tak řekl Hospodin: „Nuže měj si moc nade vším, co mu patří, jenom na něho ruku nevztahuj.“ (Job 1,12)

   A satan se činil: Zabil mu všechny služebníky a připravil ho o všechna jeho zvířata. Nakonec zabil i všech jeho deset potomků.

   Když se vám ztratí nějakým způsobem majetek, nebo o něj nějakým způsobem přijdete, dá se to přežít. Sice to není příjemné, protože tím ztratíte tu svou jistotu, že se máte dobře (a třeba i líp, než ostatní), musíte si zvyknout na novou životní situaci, ale dá se to zvládnout.

   Ale co když přijdete o své dítě? To je strašná rána. Vždyť člověk je něco jiného než peníze nebo zvířata. Tím spíš, když je to vaše dítě. Já sice děti nemám, ale neumím si představit, jaké to je přijít o dítě. Tím spíš, že bych přišel o deset svých dětí. Asi, ne, určitě bych se choval jinak než Job. Ze mě by měl ten Zlý radost.

   Ale Job to vzal strašně statečně a hlavně s obrovskou vírou a vědomím, že to nebyl on, ale Bůh, kdo má zásluhu na tom, že se mu narodily jeho děti. Jak řekl Job: Bůh dal, Bůh vzal. A tohle říct chce opravdovou víru a moudrost.

   A co se týká víry, chtěl bych mít také takovou jako Job.