Na konci prázdnin

Rozhodl jsem se, že až se vrátím z Itálie, pojedu na 10 dní k babičce na Slovensko. Zavolal jsem jí, aby věděla, že přijedu.

Z Itálie jsem se do Brna vrátil v neděli 14. srpna a do Bratislavy jsem chtěl jet autobusem. Až v pondělí. V Brně jsem jel přespat ke strýčkovi Staňovi (taťkův bratranec), který je farářem při kostele sv. Jiljí v Brně-Komárově. Když jsem tam přijel, zjistil jsem, že tam už jednu návštěvu má. Byli tam nějací jeho známí z doby jeho studia v Německu, takže se na faře mluvilo německy. Já však německy neumím, tak mi to Staník překládal Druhý den, v pondělí, se Staník připravoval na přednášku (přednáší na vysoké škole), takže jsem se s těmi Němci musel dorozumět, nakonec jsme mluvili anglicky.

V pondělí po obědě jsem se rozhodl, že pojedu navštívit dědečkova bratra, strýčka Fouska, který ze zdravotních důvodů bydlí v pečovatelském domě pro seniory. S velkým zájmem si prohlížel fotografie z Říma a Vatikánu. Později za námi přišla i jeho sestra s manželem (teta Anna a strýc Standa). Po chvíli povídání jsem musel jít, abych stihl autobus do Bratislavy.

Jakmile jsem v Brně nastoupil do autobusu, začalo pršet. Čtrnáct dní jsem nezažil déšť. Po cestě jsme zastavili na čerpací stanici na české straně, abychom mohli na záchod, popřípadě si koupit něco k jídlu a k pití. Do Bratislavy jsme dorazili kolem osmé hodiny večer, takže jsem mohl hravě k babičce dojít pěšky ještě za světla. Ještě že už nepršelo.

Babičce jsem z Itálie přivezl růženec, který mi Staník v Brně posvětil, a červené víno. S babičkou jsme si povídali dlouho o všem možném. Dozvěděl jsem se, že v neděli 14. srpna odtamtud odjela mamka s přítelem Milošem a moji dva sourozenci Láďa a Verča. Láďa prý hledal po Bratislavě cashky (on je příznivcem GeoCashingu), a že se u toho dost ušpinil. Radši ani nechci vědět, kudy chodil.

Druhý den jsme napsali SMSku mojí nejmladší bratislavské sestřenici Dadě, aby přijela. Dada přijela asi hodinu po odeslání SMSky. Celé čtyři dny, co tam byla, jsme pouze hráli karty a koukali na televizi. Babička totiž bydlí v paneláku, a tak nebylo moc co dělat.

V sobotu 20. srpna jsme s Dadou jeli k nim domů na návštěvu. Přivítal nás strýc Milan a teta Janka. Nejstarší bratislavská sestřenice byla u svého přítele Maťa (Mateja) a prostřední bratislavská sestřenice Lucia byla někde na výstavě se svými psi. Odpoledne jsme grilovali na oslavu Janky, která měla v neděli svátek. Grilovali jsme vepřovou panenku, kuřecí stehna a slaninu. Katka nám k tomu udělala mojito. Mě mojito nechutnalo, tak jsem ho dal Dadě, která se m¨po něm mohla utlouct. Sobota uběhla rychle a já s babičkou jsme zase jeli domů. Už bylo docela pozdě, naštěstí nás tam Milan odvezl. Byl to moc podařený den.

Druhý den, v neděli jsme byli ráno v kostele a pak jsme koukali na televizi a hráli karty. Nic zvláštního se nestalo.

Rozhodl jsem se, že se v pondělí ráno vydám do města, abych viděl, co se změnilo. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Cestou do města jsem se svezl tramvají asi tři zastávky a zbytek jsem šel pěšky. Rozhodl jsem se, že projdu historickou část města. Šel jsem okolo budovy Slovenského rozhlasu, což je vlastně pyramida postavená na špičku, přes zahrady za Prezidentským palácem, okolo sídla vlády Slovenské republiky až na Bratislavský hrad, kterému se v Čechách říká „obrácený stůl“, protože má čtyři stejně dlouhé stěny a na každém ze čtyř rohů věžičku. Z hradu je nádherný výhled na Bratislavu, Dunaj, na hrad Devín a dokonce až do Rakouska. Při cestě z hradu jsem se zastavil v kostele sv. Martina (tzv. Dom kostol), kde se brali mí rodiče. Shodou okolností, které mi Pán dopřál, jsem tam akorát stihl Mši svatou, takže jsem tam na ní pochopitelně zůstal. Po Mši jsem zase pomalu zpátky domů k babičce přes bývalé vinohrady. Celý tento výlet trval asi čtyři a půl hodiny. Docela mě potom bolely nohy, protože jsem měl boty, které mě tlačily.

Nakonec přišel čtvrtek, kdy jsem měl jet domů. Po obědě jsem jel na autobusové nádraží, odkud mi jel autobus do Prahy a z Prahy do Hradce Králové. Byl jsem moc rád, že jsem tam mohl být a už se těším, až zase navštívím své příbuzné v Brně a v Bratislavě.