Velká pouť v Kostelním Vydří (slavnost Panny Marie Karmelské)

To, že se účastním pouti v Kostelním Vydří, jsem věděl už, když jsem se vrátil z Katolické Charismatické Konference v Brně, kde jsem působil jako pořadatel, tzv. citron. Původně jsem chtěl jet do Kostelního Vydří jen ne kouknutí. V průběhu týdne mě však napadlo, že bych tam při té příležitosti mohl přijmout Škapulíř. Dohodl jsem se tady v pátek s P Gorazdem (pouť byla v sobotu a v neděli), a dozvěděl jsem se, že přijmutí škapulíře není žádný problém. Byl jsem tedy rád.

V sobotu ráno jsem vstal ve 4.30, dle plánu, abych byl v 7.00 v Pardubicích, kde na mě čekal Monsignor Josef Kajnek, pomocný biskup královehradecký a bohoslovec Zdeněk. Mons. Josef Kajnek zastupoval Mons. Vojtěcha Cikrleho (biskup brněnský), který byl na pohřbu Otto von Habsburka.

Zdeněk je původem z Brna - Řečkovic. Momentálně úspěšně dokončil první ročník  Katolické teologické fakulty v Praze. Byl přiřazen do Pardubic, aby byl seznámen s královehradeckou diecézí. V Kostelnm Vydří se však zdrží pouze do 14.00 hodin.

Do Kostelního Vydří jsme dorazili v 9.30. Už byl nejvyšší čas, protože Mons. Kajnek, který mě sem vezl, měl být hlavní celebrant slavnostní Mše svaté, která se konala od 10.00 hodin.

V sobotu jsem se byl podívat na klášterním hřbitově, "prošel" jsem si Křížovou cestu a absolvoval jsem dvě Mše svaté. Jedna byla v 10.00 hod. a druhá byla v 19.00 hodin.

Cestou na Křížovou cestu  (cca 100 metrů) a i po oné Křížové cestě mě zněla v hlavě následující píseň: Každý den Pán mi sílu dává. Písní mou je můj Pán. On se stal mým spasením. Když kráčím s Ním, nemusím se bát; když kráčím s Ním, nemusím se bát. Ani nevím, proč mám ještě teď v neděli večer tuto píseň pořád na jazyku.

Kolem třetí hodiny odpolední jsem si šel na chvíli lehnout. Když jsem se probudil, bylo 17.20. Asi jsem měl nějaký úžeh, protože jsem byl během ranní Mše svaté celou dobu na sluníčku, a tyk jsem byl sluncem "osvícen" :-)

V sobotu ve večerních hodinách jsem přijal od P. Gorazda Škapulíř Panny Marie Karmelské. Celá ceremonie trvala přibližně 5 minut. Onen "předávací obřad" se konal v sakristii, protože v kostele probíhala soukromá adorace, a tyk jsme nechtěli poutníky rušit a nechtěli jsme, aby oni rušili nás. Mám radost, že už jsem pod ochrannou rukou Panny Marie.

Když jsem se v neděli ráno probudil, zjistil jsem, že lidé od kolotočů ještě spí. To zapříčinilo krásné ticho. Od soboty to byl jediný tichý okamžik, který jsem ve Vydří během pouti mohl slyšet. Trval necelou půlhodinu, ale stálo to za to.

Dnes, tj. v neděli, je poslední den pouti. Konají se hned čtyři Mše svaté, a to v 7.00 v klášterním kostele; v 8.00, v 9.30 a v 11.00 pod "širákem", protože se předpokládalo, že přijde hodně poutníků a tudíž by se do kostela nemuseli vejít, což se také stalo. V 14.30 proběhlo v klášterním kostele slavnostní požehnání poutníkům s litaniemi.

Je až zajímavé, kolik lidí, kteří jsou na této pouti, bylo v Brně na Katolické Charismatické Konferenci. Stačilo se jít jen tak projít ve služebním žlutém tričku, a hned mně zastavilo několik lidí, že se jím konference líbila a že za rok určitě přijedou znovu. Tato informace mně hodně povzbudila  a u srdce zahřála. Potkal jsem zde však i pořadatele této brněnské konference.

Celou dobu pouti mně vyvstávala v hlavě jedna otázka: jak se dostanu zpátky domů? Nakonec jsem to vyřešil  na můj vkus dost složitě. Plánoval jsem, že půjdu pěšky do Dačic, odkud bych jel autobusem do Hradce Králové s přestupem v Jihlavě a ve Ždírci nad Doubravou. Ale Pán se mnou měl asi jiné plány. Autobus z Dačic do Jihlavy měl zpoždění, takže mně v Jihlavě ujel autobus, se kterým jsem měl jet. Rozhodl jsem se tedy, že pojedu přes Prahu. Z Dačic do Prahy - Roztyl byla cesta příšerná. Dálnice D1 byla jako tankodrom a bylo nesnesitelné vedro 37°C (povrch dálnice měl 46°C), navíc jsme jeli starou Karosou 735, prostě hrůza. V Praze už se cestovalo o poznání lépe. Bylo zatažená obloha a příjemných 27°C. Jel jsem metrem na Černý Most, odkud mě ve 20.15 hod odjížděl autobus Student agenci do Hradce, konečně pořádný autobus. Doma už na mě čekala pizz a k pozdní večeři (asi v 22.15 hod).

Na závěr už zbývá jen dodat, že se mně pouť velice líbila. Byl to pro mě silný duchovní zážitek. Pán na nás myslel i s počasím, takže bylo modré nebe bez mráčku a bylo teplo. Určitě se této pouti zúčastním i příští rok (21. a 22. 7. 2012).