Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek

„Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“

   Hospodin, náš Pán a Bůh se nám dává poznat už od dob Abrahama. Abrahamovi Bůh řekl, aby opustil své přátelem své rodné město, dům svéhootce, a chce po něm, aby žil kočovným životem. Nechce to však zadarmo. Bůh přislíbí Abrahamovi a jeho rodu veliké potomstvo (národ) a zemi. Jistě, Abraham to nedostane hned, dokonce Abraham sám se toho ani nedožije.

   Ale Hospodin splnil, co řekl. Dal potomkům Abraháma nejen početný národ Izrael (od Jákoba), zemi (od Mojžíše), ale také dal Izraelcům styl života a nábožemství, které bylo úplně jiné než pohanská náboženství okolních národů.

   Už jen toto je pro jeden národ dostatečný dar navěky, nemohou mít nedostatek. Ale Bůh tím nekončí…

   Celému světu Pán Ježíš z Nazareta, který zemřel na kříži a tím vykoupil naše hříchy, zcela jednoznačně otevřel cestu do nebeského kráovství. Tím, že nám byla otevřena cesta do nebe, nám byla dána naděje, je jednou se tam (třeba) dostaneme a budeme moct být v bezprostřední blískosti Boží lásky. Co je tedy víc, než naděje?

   Naděje, že se jednou dostaneme do nebe je základ jak církve, tak i křesťanství jako takového. Jaký by jinak měl význam křest? Jaký by mělo význam chodit do kostela, kdybychom nevěřili, že budeme spaseni? Jaký by mělo smysl žít, kdybychom neměli pro co žít? Žádný.

   To je ten největší da. Máme-li naději, že budeme mect být s Bohem i po smrti, máme vše, co potřebujeme. Od toho se odvíjí naše další jednání (víra, láska,…).

   Bůh nás „pase“ svou neskonalou láskou. Jako pastýř, který nade vše miluje své ovce, tak je Bůh naším Pastýřem.

   Jsme zahrnuti Boží láskou a nadějí, to je základní a největší dostatek, který potřebujeme (nejen z chleba, člověk žije).

   Pán je ten nejvíce milujcí Pastýř, proto nám dává poznat naději a svou lásku. A dokud nám je dává poznat, nikdy nebudeme mít nedostatek.