Kde domov můj

Kde domov můj

slohová práce - úvaha

Když se řekne domov, lidé si často představují nějaký dům, příbytek, byt. Ano, i to je jedna z možností. Co dělá právě domov domovem? Lidé, se kterými se potkáváme? Přátelé? Jistě, ale to přece není vše. Domov v tomto smyslu se dá definovat jako prostředí, kde se cítíme dobře, kde jsou naši přátelé, rodina. Nemusí to být nutně „doma“, v místě našeho bydliště. Znám spoustu lidí, kteří se cítí lépe ve škole nebo v práci než doma. Proč ne, může to tak být. Pro mě je domovem můj pokoj v malé vesničce, cítím se tam dobře a vracím se tam rád.

 Někteří lidé tvrdí, že nemají domov. Říkají to převážně bezdomovci a lidé, kteří hodně cestují. O bezdomovcích mohu říci, že sice nemají žádný majetek, ale mají-li nějaké přátele a cítí se s těmi přáteli dobře, mají v nich domov. Lidé cestující (někdy až příliš) určitě také mají mají svá oblíbená místa, kam se alespoň jednou za čas dostanou a najdou právě v těchto místech uklidnění nebo pochopení druhých lidí.

 Za domov se dá považovat i vlast, stát nebo nějaké místo. Konec konců zpívá se to i v naší hymně Kde domov můj? Je to naše hymna, píseň ze hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, tato hra je velice vlastenecká. Vlast je naším domovem! Již hodně lidí poukázalo na tuto skutečnost a chtělo ji bránit za každou cenu, zvlášť v dobách okupace SSSR nebo Třetí říší. Mnoho těchto lidí za své protifašistické a protikomunistické činy zemřelo nebo bylo odsouzeno, popřípadě tito lidé utekli před režimem do zahraničí. Mnoho vojáků padlo za vlast v různých válkách. Těmto lidem náleží náš dík, protože právě tito, kteří se nebáli následků, způsobili velké převraty (např. Sametovou revoluci, díky které jsme nyní svobodným národem).

 Já dávám přednost vlastenectví před vlastními touhami, přáními a potřebami. Jsem ochoten pro vlast, domov zemřít. A tak, když se mě někdo zeptá na můj názor, má odpověď je jasná: Jsem Čech, cítím se být Čechem a chci jím být i nadále. Miluji svou vlast. To si já myslím o této věci. To je můj domov.